Kočky jsou citlivé‚ trpělivé‚ magické...

PITÍ  

 Kočička potřebuje čerstvou pitnou vodu v menší, nezvrhnutelné mističce (např. keramické). Denně je třeba misku vymýt, vodu vyměnit. Mléko některé kočičky milují, jiné odmítají a ty třetí milují, ale nesnášejí. U některých kočiček způsobuje úporné průjmy Pokud chcete kočičce mléko dávat a nevíte, zda ho snáší, zkoušejte to, až když je kočka dobře „zabydlená“, zvyklá v novém prostředí, v dobré kondici, zdravá. V případě střevních obtíží zůstaňte raději u mističky s vodou. Lepší než „mléko z krabice“ je ředěná Tatra nebo sušené plnotučné mléko. Malinkým koťatům při umělém krmení či brzy odstaveným nedávat kravské mléko, existují speciální náhražky kočičího mateřského mléka s optimálním složením. Sehnat se dají u veterinářů.

 KRMENÍ  

 Některé kočičky jsou dost konzervativní, a proto je dobré naučit malé kotě na pestrou stravu. Pokud bude vaše kočička baštit jen jeden druh konzervy, až je přestanou vyrábět, prožijete si velmi perné chvilky. Krmení je třeba podávat v pokojové teplotě (kočkám ven za mrazu teplejší, ale ne horké), v žádném případě krmivo právěvyndané z lednice. Krmit lze granulemi, konzervami nebo domácí stravou (tyto tři typy lze pochopitelně míchat).

 Granule  

Suché krmivo, doplňujeme dostatečnou dávkou vody (kočka krmená granulemi potřebuje víc pít!). Volíme raději granule vyšší kvality (i ceny) a typ vhodný pro stáří a aktivitu  

Konzervy  

Konzervy jsou vyráběny v různé kvalitě i balení, od 100g po 850g. Opět doporučujeme volit raději „vyšší střední“ kvalitu. Misky na „mokré“ krmení musí být pokaždé umyty a dobře opláchnuty. Výhodou granulí je jejich nízká váha a dlouhá trvanlivost a také cena. Zavřené konzervy mají také dlouhou trvanlivost, otevřená konzerva - i v lednici uložená - je po několika dnech kočce nebezpečná, začíná plesnivět. Většina kočiček má konzervy raději než suché krmivo.

Domácí strava  

 Maso raději vařené, kuřecí, krůtí, hovězí, králík...Maso lze podávat i syrové,většina kočiček ho snáší a prospívá jim, některé od malinka nezvyklé ho ale odmítají.Ryby mají kočičky obvykle moc rády,ale nepodáváme je syrové, je vhodné je alespoň mírně podusit nebo uvařit. Lze jim dát filé (tresku apod.), ale i např. kapra či jinou sladkovodní rybu - bez kostí. Nedoporučuje se ale krmit rybou čistěji než jednou týdně. Jednou za čas také uděláte kočičce radost sardinkami či tuňákem z konzervy - ve vlastní šťávě či v rostlinném oleji – dávat pouze v malém množství. Je to dobré na srst a tuky obsahují potřebné vitamíny A,D,E. Vnitřnosti kočky mívají také velmi rády, a to i syrové. Také ale platí, že raději jen jednou týdně (drůbeží, králičí, hovězí). Kočičky milují srdíčka a játra, ale pozor, syrová játra a hlavně slezina často způsobují řídkou stolici. Jinak se při krmení masem doporučujeme vyvarovat krmení jen „okrájenou“ čistou svalovinou jako k nedělnímu obědu. Vejce, mléčné výrobky (tvaroh, méně slané sýry, „smetánky“, jogurt) jsou, jestliže je kočička dobře snáší, výborným doplňkem masité potravy.

 Krmíme-li doma vařenou stravou, je třeba kočičce podávat vitamíny. Na trhu je celá řada přípravků, od prášku či vloček k přimíchávání do krmiva, přes tablety a „bonbónky“ po vitamínové pasty – vše různé kvality i ceny od nejrůznějších firem. Většina koček nejlépe přijímá pasty či vitamínové bonbónky.

Kočička může dostávat vitamín B i ve formě tabletek B-komplex či pivovarských kvasnic. Vitamín H – biotin má vliv na kvalitu srsti.

 Pochoutky  

 Nejrůznější mléčné a masové bonbónky jsou neškodné, některé kočičky je milují, jiné odmítají. Sušené rybičky bývají oblíbené. Kočička může to, co jí neškodí, po čem nemá průjmy či nezvrací. Pochoutka by neměla být slaná, uzená.,Krmení koťat .

Koťata je třeba krmit vícekrát denně, ta nejmladší po odstavení 4-5x za den. Granule jsou pro ně ještě příliš tvrdé, dáváme maso nebo konzervy pro „juniory“. Na kotěcí granule můžeme začít kotě navykat kolem 8 týdne a je vhodné dávat granule opravdu kvalitní.

 TOALETA    

 Kočičky, které chodí ven, tento problém někdy řeší samy, všem kočičkám bytovým musíte toaletu zřídit. Jednoduchá kočičí toaleta je vyšší plastový „pekáč“, (různých velikostí, barev, tvarů). Aby kočička nerozhazovala stelivo okolo, může být okraj zahnutý dovnitř nebo mít přímo „boudičku“ s dvířky. Existují také bezstelivové záchody s mřížkou.Stelivo do kočičího WC se dá koupit v chovatelských potřebách i v supermarketech. Vypadá jako drobné kamínky či granule, které sají vlhkost. Existují různé typy, hrudkující i nehrudkující. Hrudkující - to znamená, že udělá stelivo pevnou hrudku, kterou pak lze vybrat a šetřit tak čisté stelivo. Celý obsah se pak likviduje cca 1x týdně (a toaleta se vymývá). Stelivo nehrudkující moč vsákne, ale vybrat je nutno větší množství, celé wc vyčistit častěji. Dobré stelivo také částečně pohlcuje pachy. Je třeba vyzkoušet, co vyhovuje vám i kočičce, případně používat to, na co byla dříve zvyklá. Toaleta musí být především čistá, alespoň dvakrát denně čištěná, jinak se kočičce nemůžete divit, že použije jiné místo.Pokud začne chodit „mimo“ na nějaké určité místo mimo své WC, je lepší jí vyhovět a tam kočičí záchod tam přesunout nebo  pořídit druhý, než se s kočkou dlouze „dohadovat“. Pokud kočička přestane být čistotná, má problém zdravotní či psychický (vztahový). Je třeba zjistit zdravotní stav (vyloučit onemocnění ledvin a pod.) a začít pátrat, co se stalo, co je v rodině jinak, čím je kočka stresována... a obrátit se pro radu na zkušené chovatele nebo na veterináře.

 PÉČE O SRST  

Krátkosrstou kočičku je třeba vždy po několika dnech vyčesat (zvláště v období línání) a prohlédnout srst a kůži, zda nemá drobné oděrky, blechy, klíšťata, event. jiná skrytá poranění, např. po kousnutí jinou kočkou (hluboké úzké rány, zanedbané - nebezpečné) Krátkosrstá kočička se umí o svůj kožich starat velice dobře. Kočka dlouhosrstá se nemůže sama postarat o srst a pokud je ponechána osudu bez lidské péče, vytvoří její srst bolestivý krunýř,mnohdy vespod se zánětem kůže... Zplstnatělou srst je možno pouze ostříhat, a to mnohdy pouze v narkóze,což rozhodně není možno používat jako trvalé řešení. Kdo si chce pořídit dlouhosrstou kočku, zejména perskou i poloperskou, ať toto rozhodnutí pečlivě rozváží, je jí opravdu nutno česat každý den! A zvykat na česání od malinka.

Stříhání drápků   

Pokud chováte kočku trvale v bytě,zvykněte si stříhat jí pravidelně drápky.Pokud to zanedbáte,drápky přerostou a mohou propichovat,popř.i prorůstat polštářky tlapek.To může vést k infekci,která si vyžádá veterinální zásah.

PROSTOR K ŽIVOTU  

 Kočička může žít doma nebo venku, případně kombinovat obojí. V případě kočky venkovní či kočky „domovní“ ven chodící nelze upravovat prostředí kočce, kočka se přizpůsobuje prostředí. I když žije pouze venku, potřebuje kout v závětří, který jí chrání před zimou. Většinou najde vhodné místo sama - půda se senem, stáje atd.,je jí ale možno pomoci a zaizolovat část kůlny přístupnou kromě dveří i malým „kočičím“ okénkem, udělat boudičku u teplého okénka do kotelny, kde se kočička ráda zdržuje, zpřístupnit kočičími dvířky chodbu, sklep. Místo by nemělo být vlhké, ale ani v průvanu, je lepší, vybere-li si ho kočička a my jen pomůžeme se zařízením. Kočičky rády mají přehled, usazují se ve výškách.

Není vhodné chovat venkovní kočky či domácí pouštět ven pokud máme: sousedy nenávidící kočky, hyperaktivní členy mysliveckého sdružení za humny, skládku odpadu či továrnu a pod., na dohled nebezpečnou a  frekventovanou silnici, dálnici, rychlíkovou trať... Jen málokterá  kočka si  dá pozor.

 I KOČIČKA VENKOVNÍ MYŠI LOVÍCÍ POTŘEBUJE PRAVIDELNÉ KRMENÍ.

 Kočička se s vámi dělí o část vašeho příbytku. Ta, která nebyla zvyklá chodit ven a i mnohé, které strasti života venku okusily, jsou i v malém bytě spokojené.

 Síť do okna  

 Kočičce je potřeba zajistit bezpečí. Pokud bude vyhlížet z otevřeného okna, natáhne se po mouše a spadne. V lepším případě se poraní, vyděsí a uteče, nebo se zabije. I když stojíte přímo vedle kočky, není v lidských silách ji uhlídat. Proto je potřeba určit okna, kterými se bude větrat, a pořídit na ně síť .Největším problémem jsou „vyklápěcí“ okna panelových domů. Jako nouzové řešení tam, kde to není možné, může, (ale rozhodně ne stoprocentně!), pomoci, když klouzavé plochy polepíte pruhy koberce. Pokud kočce „ujedou nohy“, má se alespoň možnost zachytit. Po plechu drápky sklouznou...

 POZOR! na otevřená dvířka pračky, trouby a pod. - oblíbené schovávačky.

Klidný spánek   

 Kromě klidného koutku s toaletou a místa s mističkami na jídlo (ne u sebe) potřebuje kočka i klidné místo pro nerušený spánek.  I když kočka za ideální pelíšek bude považovat křeslo či vaši postel, je lépe, má-li někde výš, na skříni či v polici svůj pelíšek, domeček, kam se může uchýlit, je-li v domě moc rušno. Kočička má ráda výšky, takže například pokud považuje za ideální místo vršek skříně a nemá k ní vhodnou přístupovou cestu, bude věčně viset v záclonách a drápat se nahoru. Pokud jí pomůžete a vytvoříte vhodnou přístupovou cestu z druhé strany oné skříně, záclony budou zachráněny.

 Pelíšek  

 Pelíšků a domečků se prodává celá řada, od jednoduchých látkových podložek, přes látkové (prací) pelíšky, po plyšové domečky s dřevěnou konstrukcí (nelze prát) a proutěné kukaně. Stejný účel ale může plnit vystlaná lepenková krabice či proutěný košík, dobré je, když si kočka oblíbí otevřenou přepravku.

 Škrabadlo  

 Slouží k broušení kočičích drápků. Nebude-li vhodné škrabadlo „po ruce“, poslouží kočičce cokoliv. Takže doporučujeme škrabadlo určitě pořídit. Dost vysoké, aby se na něm  mohla kočička „natáhnout“. Dá se v mnoha podobách koupit, někdy i jako velké šplhadlo s jedním či více domečky, nebo také malé závěsné, omotáno je obvykle sisalovým provazem. Kočičce ho lze i vyrobit, z trubky od koberce či desky a sisalu, prádelní šňůry i hrubšího koberce... Kočičce je třeba trpělivě a jemně „vysvětlovat“, že právě škrabadlo je pro její bohulibou činnost to správné místo.

Kočičky velice rády šplhají. Pokud spojíte škrabadlo se šplhadlem, nejlépe vysokým až ke stropu s „rozhlednou“ nahoře, vaše kočička to opravdu ocení. Tlusté lano je pro některé kočky dobrý objekt ke šplhání. Také lávka“ v podobě jednoho upevněného prkna mezi dvěma skříněmi bude zřejmě dost oblíbená.

Rostliny  

 Kočičky mají potřebu se čistit si žaludek a okusovat trávu. Pokud tuto možnost nemají, věnují nežádoucí pozornost pokojovým rostlinám. Nejen že je zakrátko zničí, ale mohou se i otrávit. Jedovaté rostliny je třeba pro jistotu odstěhovat do míst kočkám nepřístupných a kočičce dodat jiné „zelené“ na okusování. Trávu pro kočičku lze pěstovat doma jako obilína Velikonoce, ve zverimexech lze koupit i „kočičí trávu“, případně z místa naprosto čistého, nehnojeného a od jiných zvířat nepotřísněného vyrýpnout drny. Vzhledem k nebezpečí parazit. onemocnění je lépe kočkám travičku vypěstovat doma. Kočičky milují i některé rostliny, např. šáchor, které je jim možno pěstovat. Zvláštním druhem potěšení jsou šanta kočičí a kozlík lékařský, jejichž vůni kočky většinou milují, i místo jen pokapané kapkami olizují a válí se na něm, velice je přitahuje.

 Hračky  

 Vyrábí a prodává se jich nepřeberné množství, ale kočička si dokáže hrát s bambulí stejně jako s korkovým špuntem. Některé kočičky se chrastících a zvonících hraček bojí, jiné je milují. Hračka nemá být ze zdraví škodlivého materiálu či nebezpečná např. kvůli pořezání, neměla by se také dát spolknout. Spoustu hezkých a oblíbených hraček lze kočičce vyrobit. Mezi většinou oblíbené patří kousek kožešiny, míček, bambule či kulička z papíru.

 Přepravka a cestování  

 Přepravka musí být pevná, pro kočičku bezpečná, spolehlivě uzavíratelná, větrající, a ač proutěné kukaně vypadají dekorativně, doporučujeme omyvatelnou. Vyrábí se také více různých velikostí a tvarů. Pro krátké cesty je možno použít i transportní župánek. Přepravovat doporučujeme kočičku vždy v přepravce, transportním župánku či v postroji na vodítku. I sebehodnější kočka se může leknout auta, psa, divného pohybu či zvuku… a skončí  v nenávratnu či pod koly auta. Do přepravky dáváme savou měkkou podložku, polštářek či ručník. Druhý máme raději „v záloze“ pro případ, že by se kočička na cestování nezvyklá něčeho polekala a strachy se počůrala. Pak stačí podložku ( v uzavřené místnosti, ne na ulici) vyměnit a vyhodit. 

 Při delších cestách se kočička obejde bez krmení, ale ne bez vody. Pozor na cesty v létě za horka, i auto, které stálo před půl hodinou ještě ve stínu se může změnit v rozpálené peklo a kočičku může přehřátí stát i život! V zimě je možné chránit kočičku před chladem látkovým obalem na přepravku či, pokud to snese, pelíškem uvnitř přepravky.

 Dovolená  

 Kočičku lze např. na dovolenou vozit s sebou, pokud je místo, kam jedeme, na kočky „zařízené“, nehrozí únik a následné ztracení se v neznámém prostředí (tedy pod stan ne). Při cestování po republice zvířeti stačí standardní očkování. Pokud chcete jet do zahraničí, informujte se raději vždy o předpisech země, do které cestujete. Ve většině případů je třeba očkování (včetně vztekliny) ne starší než jeden rok a „mladší“ než jeden měsíc + prohlídka veterinářem a potvrzení z vet. správy ne dříve než tři dny před cestou. Některé státy mají ale podmínky mnohem náročnější, také i půlroční karanténu (Anglie). Při odjezdech na dovolenou je možné využívat i služeb „kočičích hotelů“, zamluvit je bývá nutné i několik měsíců  předem a také je vhodné předem se objednat a prohlédnout si, kde bude trávit váš miláček vaší dovolenou, domluvit předem podmínky… řešit vše na poslední chvíli se nevyplácí. Některé kočičky cestují rády, ale převážná většina dá na rozdíl od psů přednost čekání doma „ve svém“, je tedy nejlepší domluvit se na krmení a úklidu třeba s přáteli.

 Obojek, postroj a venčení kočičky 

 Některou kočičku lze vodit na vodítku, tak jako psa, pokud ji na to navykáme odmala. Je ale potřeba používat specielní postroj pro kočku, z obojku se kočička bez problémů vyvlékne. Chůzi na vodítku „trénujeme“ v klidu doma, postupně a vždy jen chvíli, kočičku chválíme. Na procházky venku je třeba zvykat kočičku postupně, v klidném a bezpečném prostředí. Pokud se kočička (opakovaně) venku bojí či jí příliš vadí omezení vodítkem, nemá smysl ji nutit, z vycházky nemá žádné potěšení. Navyknout kočičku na vodítko je ale dobré pro cesty autem (se spolujezdcem) či přeběhnutí v náručí např. na veterinu.

 VETERINÁRNÍ PÉČE  

 Nemocná kočička patří do péče odborníka, veterináře. A to pokud: má průjem, rýmu, zánět spojivek, pokašlává, kulhá, je (najednou) malátná a bez zájmu, unavená, opakovaně ! zvrací, nepečuje o srst, nadměrně pije, stále se drbe, dělají se jí lysá místa v srsti, močí často a na místa, kam „nemá“ (ne kocouří značkování) a je jí to nepříjemné nebo sedí dlouhou dobu na bedýnce a bezúspěšně...

Pokud si nejsme jisti, kontaktujeme telefonicky veterináře a popíšeme příznaky. V akutních případech - poranění, otravy, křeče, bezvědomí, dušení - jedeme ihned, jak je možné, sehnat veterináře. V Praze funguje několik nonstop klinik, mimo větší města je třeba předem zjistit, který veterinář je ochoten v případě nouze pomoci i v noci, např. přijet k vám.

 Veterináře si vybíráme dřív, než ho budeme potřebovat. Necháme udělat zvířeti běžnou preventivní prohlídku. Nevyplácí se vybírat jen podle nízké ceny či blízkosti k vašemu bydlišti. Je třeba všímat si, jak doktor se zvířetem zachází, zda je ochoten vám vše vysvětlit. Poptat se známých, kteří zvířata mají, zjistit, zda je doktor ochoten řešit závažné problémy i mimo svou pracovní dobu a zda vám, pro běžné návštěvy, jeho ordinační hodiny vyhovují. Velké kliniky mívají nonstop provoz a špičkové vybavení, menší ordinace zas osobnější přístup k pacientovi . Na přibližné ceny výkonu i léků se ptejte raději předem.

Pokud máte vážné obavy, že je vaše zvíře lékařem zanedbáváno či špatně léčeno, konzultujte problém ještě s jiným doktorem, ale souběžná léčba jednoho problému více doktory rozhodně věci neprospívá, někdy může zvířeti vážně ublížit! Vždy (a zvláště chcete–li přejít k jinému veterináři), požádejte svého veterináře, aby vám napsal, co, čím a v jakých dávkách u zvířete léčil.

Kočička ve stresu 

 Z nového prostředí či ze stěhování stresovaná kočička, která je jinak v dobré kondici, může přestat přijímat potravu,ale neměla by přestat pít !! (V případě plaché kočičky změřit obsah misky a potom kolik v ní zbylo.) U malého kotěte je tato reakce málo častá,ale pokud koťátko druhý a třetí den odmítá vše, je už vážně ohroženo odvodněním a oslabením organismu a zřejmě ne jen vyděšené, ale nemocné. Dospělá kočička, pokud pije, vydrží nepřijímat potravu bez vážných následků i několik dnů. Vyděšená kočička může mít slabý průjem, což se samo upraví asi během dvou dnů. Pokud stav trvá či se zhoršuje, je třeba navštívit veterináře - kočička je zřejmě nemocná.

 Prevence 

 Vnější parazité

 Vnějšími parazity míníme obvykle blechy, klíšťata, všenky a vši. Pokud je kočička pouze v bytě, řešíme jen blechy, přinese–li je někdo (např. pes) do domácnosti zvenčí. Případně, má–li je kočička při příchodu do domácnosti. Pokud chodí kočička ven, je třeba jí pravidelně ošetřovat účinným preparátem, blechy kočku souží - mohou způsobovat záněty kůže a navíc jsou mezihostiteli tasemnice. Klíšťata zase přenášejí nebezpečná onemocnění. Proti blechám a klíšťatům existují prostředky účinkující delší dobu, nejen jednorázově, a to jako spray, Spot on,(kapsle tekutiny, která se vymáčkne kočce na kůži za krkem) a obojky. Vši a všenky je možno zlikvidovat přímým postřikem sprejem a pak pečlivě vyčesávat „mrtvé hnidy“.

 NA KOČIČKU NIKDY NEPOUŽÍVÁME PŘÍPRAVKY NA ODBLEŠENÍ PRO PSY - PRO KOČKY MOHOU BÝT TOXICKÉ.

 Kočičky jsou vůči těmto chemikáliím velice citlivé a už mnoho jich bylo nechtěně otráveno např. Arpalitem, který psi bez problémů snáší. Pro kočičky se používá se např. Frontline, Stronghold, Bolfo, Tiguvon, Bio-kill, ale i mnoho dalších. Poradí vám veterinář, který přípravek se mu osvědčil.

 Ušní svrab  

 Název je děsivý, problém ale nikterak dramatický.Kočičky, zejména ty venkovní, často trápí parazit, roztoč žijící v uších. Projevuje se jako kávová sedlina uvnitř ucha (to je ve skutečnosti trus parazita). Starším způsobem léčby je čistit, čistit, čistit (dětskými tamponky do uší) a používat antiparazitární roztoky (Jacutin 3x týdně, směs Ivomec s olejem 2x týdně) nebo kapky (Otospectrin, Otoparagal… záleží na veterináři). Novějším způsobem je použití přípravku, který účinkuje v těle celkově, zbaví proto kočičku i blech, oblých červů včetně jejich vývojových stádií, případně i svrabu mnohem horšího – "tělového", napadajícího kůži kočičky, což je ale málo časté.

Strondghold je malá ampulka lihového přípravku, který aplikujete kočce za krk (tak jako Frontline proti  blechám). Účinná látka se vstřebává do krve a likviduje parazity. Ošetření je vhodné doplnit čištěním uší čistícími roztoky, které se prodávají pro psy (i kočky), např. Nolvasan, Otifree apod. Roztok se nalije do uší a promne. Poté se kočička pustí a nechá se vytřepat rozpuštěný ušní maz s nečistotami. Tak se ucho čistí a dezinfikuje, aniž by se mechanicky dráždilo a poškozovalo .Někdy stačí použít Stronghold jen jednou, někdy je nutné po měsíci aplikaci zopakovat. Stronghold je možné používat i u malých koťat. Jediným rizikem je použití u zvířat masivně začervených (odumírající škrkavky způsobí otravu těla neurotoxinem askarinem). U těch je vhodné nejprve zvíře několikrát odčervit (intervaly 2 týdny) tabletami či pastou (čili odstranit vždy pouze dozrálá stádia ze střeva) a poté teprve aplikovat Stronghold. Nevýhodou Strongholdu je jeho poměrně vysoká cena, výhodou depotní (měsíc trvající) účinek. Ušní svrab postihuje zejména koťata, kočky oslabené či staré… přenáší se kontaktem mezi kočičkami a může postihnout i psa, na lidech ale přežít nedokáže.

 Vnitřní parazité  

 I zde platí pravidlo, že kočička chodící ven potřebuje ošetření častější než kočička bytová. Zvíře, hlavně kotě či štěně (více) napadené „červy“ má veliké břicho, ale jinak je hubené, špatný stav srsti, slzící oči, může pokašlávat, škrkavky v trusu (či vyzvracené) vypadají jako silnější bílý kousek silonového vlasce.Škrkavky migrují tělem zvířete a „dozrávají“ postupně, proto i opakovaně odčervené zvíře může ještě mít v těle další larvy, které opět dospějí ve střevě. Tasemnice má ploché články plné vajíček, které postupně vylučuje. Tasemnice, na rozdíl od škrkavek, není přenosná na lidi.

Pokud chcete tohoto své zvíře ušetřit 

stačí 1 x za ½ roku, u koček chodících ven je nutno častěji, u koťat je třeba opakovaně, po dvou až třech týdnech, raději několikrát. Přípravky jsou ve formě tablet či pasty. Je jich mnoho. Např. pasty Vitaminthe a Banminth, tablety Drontal, Pratel, Panacur, Cestal, Caniquantel a další. Přípravky je dobré střídat. Opět vám poradí a léky prodá veterinář.

Zvláštní skupinou jsou

často krvavé průjmy a zvíře se jich nezbaví běžným odčervením. Pokud kočička trpí na průjmy, zvláště s příměsí krve a nezabírají u ní antibiotika, nechte její trus vyšetřit v laboratoři na přítomnost těchto parazitů. Kromě léků je možné pomoci i podáváním přípravků s jukou.

 Očkování  

 Očkování se prování proti vážným a zpravidla smrtelným infekčním (např. proti panleukopenii – zvracení a krvavý průjem, calicivirose – vředy na jazyku a v tlamě, postižení tráv. aparátu, rhinotracheitidě – zánět dýchacích cest, event. vzteklině). Také je v současné době možno očkovat proti nebezpečným a „zákeřným“ kočičím virosám FIP a FeLV a proti chlamydioze způsobující ošklivé záněty dýchacích cest a spojivek. Vakcíny se očkují zpravidla kombinované, proti více onemocněním najednou, a očkovací schéma vám sestaví veterinář - řekne vám a zapíše do očkovacího průkazu, kdy máte přijít na přeočkování. O provedeném očkování udělá v průkazu záznam. První očkování se obvykle opakují po měsíci, další až po roce. Kočička žijící pouze  v bytě nemusí být nezbytně nutně očkována proti vzteklině.

 Plíseň  

 V současné době se u kočiček velice často objevuje plísňové onemocnění kruhovými lysinami bez srsti a je za některých okolností přenosné i na lidi (a psy). Existuje proti němu vakcína (Biocan M – Biofel M), která se používá preventivně – jako očkování, i léčebně, pokud už je zvíře nakaženo.V tom případě je třeba dát dvě, při větším napadení i tři vakcíny po sobě, v odstupu 14-21 dní. Po první vakcíně se příznaky projeví, dojde ke „zhoršení“, po druhé už skvrny nepřibývají a naopak zarůstají srstí. Dalšími možnostmi léčby jsou aplikace lokálních či celkových antimykotik. Lokální léčby bývá zdlouhavá a náročná na ošetřování, celková antimykotika účinkují rychle a obvykle jsou velmi účinná, mohou ale zatížit játra, je tedy vhodné současně provést vyšetření krve (jaterní testy). Praxe ukázala, že každý veterinář v případě plísně postupuje trochu jinak, na základě svých předchozích zkušeností atd.

Zánět močových cest a ledvin       

Velmi časté onemocnění u kočiček a úmrtnost je vysoká. Pokud kočička přestane močit, vysedává často a dlouho bez úspěchu na bedýnce, na nic nečekejte a ihned běžte k veterináři!!!

Hlavně svou kočičku mějte rádi, je to váš přítel a vaši lásku a péči si zaslouží!