Na smrt kočičky
Kukačka nad tvou hlavou počítá dny a roky,
už nepohladím tvou plavou srst,tvé ztuhlé boky.
Už nezaskotačíš,už nepoběžíš za svým hráškem,
už nikdy své tlapky v mléce nezmáčíš,
už nevyděsíš mě svým nářkem.
Viděl jsem tě včera umírat,
jako když umírá člověk,kočičko.
Smrt je vždycky těžká pro toho,kdo má rád.
Padla ti s mou slzou pod víčko...
Jedenáct jar a odplížila ses bílým hlohem,
sbohem.
( V.Nezval )